TRANSFŮZE
Autor: MVDr. Vojtěch Novák

Úvod
V posledních deseti letech u nás došlo k prudkému rozvoji veterinární medicíny psů a koček. S měnícím se vztahem ke zvířatům a rostoucími finančními možnostmi jejich majitelů se rozvíjejí různé obory veterinární medicíny, dříve spíše okrajové. Jednou s metod, stávající se standardní je krevní transfůze.

Důvody pro transfůzi
Tak jako u lidských pacientů, tak i u psů někdy nastávají situace vedoucí k velkým ztrátám krve. Příkladem mohou být úrazy, spojené s poraněním velkých cév nebo vnitřních orgánů. Dále se může jednat o otravy jedy na hlodavce, poruchy krevní srážlivosti nebo některá autoimunitní onemocnění. Léčbou volby je v takovém případě transfůze krve od jiného psa.

Krevní skupiny
Známým problémem, provázejícím transfůzi krve, je imunitní reakce příjemce vůči buňkám dárce. V lidské medicíně bylo nalezeno řešení objevem krevních skupin. Všeobecně jsou známy čtyři základní krevní skupiny A,B,AB a 0, dále pak Rh faktor. Ve skutečnosti systémů existuje více, jejich praktická důležitost je však menší. U psů krevní skupiny existují také, v současnosti je popsáno více než 12 systémů. Pro praxi je však významný zejména jeden, který rozděluje psí krve na DEA 1.1 positivní a negativní. Vzhledem k tomu, že psi obvykle dobře tolerují jedno podání krve druhé skupiny, je v případě potřeby možné použít jakoukoli krev, která je momentálně dostupná. Pokud je však podána krev neshodující se ve skupině, vytvoří si příjemce proti ní protilátky. Ty snižují životnost darovaných krvinek v krevním oběhu příjemce. Dále pak tyto protilátky vyvolají prudkou reakci při opakovaném podání neshodující se krve. Z toho důvodu je obvykle neproblematické podání jedné transfůze. Pokud však pacient vyžaduje, kdykoli ve svém následujícím životě, další transfůzi, hrozí život ohrožující reakce a je nutno nejprve laboratorně vyzkoušet slučitelnost obou krví. Tato zkouška není příliš náročná, spočívá ve smísení kapek obou krví a pozorování, zda nevznikají shluky krvinek.

Praktické provedení transfůze
Nejjednodušším způsobem, jak provést transfůzi, je pomocí stříkaček přímo od dárce příjemci. Je to poněkud pracné a zdlouhavé, na druhou stranu není nutné žádné speciální vybavení. Druhou možností je odebrat krev do transfůzního vaku a poté ji podat příjemci. To je dnes asi nejčastější metoda. Takto odebranou krev lze i po určitou dobu skladovat. Některé složky krve se však při skladování postupně rozkládají. Pro použití u poruch srážlivosti bývá proto lépe podat krev co nejčerstvější. Na našem pracovišti proto obvykle krev do zásoby neodebíráme a v případě potřeby voláme některého z našich ochotných klientů, kteří zapsali svého psa do registru dárců. Některá veterinární pracoviště také chovají jednoho nebo dva velké psy, kterým v případě nutnosti může být krev odebrána. Ostatně i u nás většina psů patřících zaměstnancům nemocnice svou krev pravidelně poskytuje. Díky velkým rozdílům ve váze psů různých plemen je často možné krví odebranou jedinému dárci v podstatě nahradit veškerou ztracenou krev drobnějšího pacienta. Pes velkého plemene může bez újmy darovat 400-500 ml krve. Toto množství je dostatečné, aby zachránilo život malého i středního psa na hranici vykrvácení.

Krevní banky
Při častém používání transfůzí je jistě nejlepší systém krevních bank tak, jak jej známe z humánní medicíny. V bankách je krev odebírána, typizována podle krevních skupin a dále prodávána veterinárním zařízením. Při dobré organizaci to zaručuje stálou dostupnost krve. Nevýhodou jsou ovšem vysoké náklady na odebírání, skladování a distribuci krve. Z toho důvodu krevní banky spolehlivě fungují hlavně v městských aglomeracích bohatých států, kde je zajištěn vysoký odbyt krve. Řada krevních bank působí zejména v USA. Při organizovaném zpracování se krev může dále rozdělovat na jednotlivé složky - krevní plazmu a červené krvinky (erymasu). To zlepšuje její využitelnost, protože často pacientovi chybí právě jen jedna z těchto složek.

Závěr
Transfůzní medicína je dnes již součástí veterinární péče o psy. Její využití má své nezastupitelné místo, v mnoha případech se může jednat o zásadní, život zachraňující léčebný postup. Další rozvoj v této oblasti je do značné míry závislý na organizaci hospodaření s krví a krevními deriváty.